Ze vzpomínek pana Josefa Lišky z Hrachovce, který stál u zrodu lyžařského vleku:
„Původní záměr vznikl, když parta mladých ogarů z Hrachovce si v letech 1968-9 postavila „U kříže“ srubovou chatu a za horizontem na louce „U Krůpů“ lyžovali a poctivě šlapali kopeček. V té době na protějším svahu lyžovali Veselané , ale s tím rozdílem, že se tahali nahoru vrátkem. Tuto variantu jsme se pokusili také uskutečnit. V roce 1979, kdy jsem dokončil stavbu domu a se syny jezdil na lyže, jsem tuto myšlenku znovu oprášil a začal jsem se zajímat o možnosti zhotovení lyžařského vleku. V té době jsem měl spoustu přátel v tehdejší Tesle, kteří stavili a vyvíjeli lyžařské vleky na Horní Bečvě. Vzhledem k situaci, kdy TJ Hrachovec se odmítlo na této investici podílet, jsem se tento záměr rozhodl řešit přes Svazarm, jehož jsem byl členem. První počinem bylo pořízení prvního pohonu s převodovkou.
Posléze se řešily pozemky a podklady pro stavební povolení. Mezitím jsem se seznámil s p. Onderkou a rodinou Kremlovou z Veselé. Celé povolovací řízení se řešilo přes TJ Veselá, jehož předsedou byl Aleš Bardoň, který mne seznámil s předsedou národního výboru p. Malíkem a tajemníkem p. Bardoněm st. Těmi byla odsouhlasena výstavba chaty v „akci Z“. Mezi tím již probíhala výroba technologie a terénní úpravy. V roce 1982 se poprvé rozjel vlek. V té době se již přidávali další spolupracovníci - rád bych jmenoval Vlčka Bohumila, který se podílel na elektroinstalaci, Ing. Kristena - na projektové dokumentaci (kterou nebylo vůbec jednoduché potvrdit autorizačním razítkem), Karla Hrachovce, který se nemalou měrou podílel a ještě stále podílí na soustružnických pracích a nesmím opomenout tehdejší omladinu z Hrachovce: Lumíra Kneblového, Tomáše Grygara, Petra Hynka, Radima Otahala, kteří se podíleli na všech pomocných pracích. V roce 1983 byla provedená kolaudace bez vážných závad. Chodila tam i omladina z Veselé, kterou vedl Bedřich Onderka. V roce 1984 zakoupilo TJ novou hnací jednotku o výkonu 7KW, která stála 15 000 Kč a nám vznikly nemalé problémy s elektronapájením, kdy horní konec Veselé v době provozu vleku měl značné problémy s elektrospotřebiči. V roce 1986 bylo zakoupeno nové tažné lano. Za zmínku stoji také nutné poražení asi 15 ks vzrostlých smrků v dolní části, kde se projíždělo na spodní louku 20m širokým traversem.
V průběhu let do roku 1992, kdy si vlek převzala pod svou péči TJ Veselá, byly tři zimy bez sněhu. S odstupem času můžu pouze konstatovat , že nebýt současné party nadšenců - jako jsme byli my - tak toto zařízení již zaniklo“.
Zdroj: Kronika Veselé 2018, p. Jarmila Kubrická