Nad dnešním lyžařským vlekem, na křižovatce dřívějších umrlčích cest z Malé a Velké Lhoty a Brňova, kterými se sváželi (na voze či saních),popřípadě snášeli (na márách) mrtví do kostela ve Veselé, pod jejíž farnost obce spadaly (Malá a Velká Lhota spadají dodnes) stojí tzv. Hraniční kříž. Byl zhotoven ve 30. letech 20. století na hranici tří katastrů (Veselé, Malé Lhoty a Hrachovce).
Kříž vznikl v roce 1938, v době ohrožení Československa ze strany nacistického Německa. Tehdejší nadlesní, český vlastenec pan Josef Handl, dal pokyn vybudovat v katastru Veselé, Hrachovce a Velké Lhoty tři kříže, aby měl český národ obranu před hrozící německou expanzí.“
Původní podoba byla obnovena obyvateli Hrachovce v roce 2010.
Umrlčí stezka
Vedla tudy tzv. umrlčí stezka. Právě po této cestě sem do kostela sv. Martina byli sváženi nebožtíci i z okolních tří obcí, Velké Lhoty, Malé Lhoty a Brňova, a to až do konce 60. a počátku 70. let. Kolem ní jsou podle pověstí a vzpomínek pamětníků ostatky zatracenců. Znalec místní historie R. V. Němejc vypráví, že po umrlčí cestě byli nebožtíci ze zámožnějších rodin přepravováni vozem, chudí museli obstarat snesení svých mrtvých pěšky na márách. „To se ale bavíme o lidech, kteří měli právo být pohřbeni na veselském hřbitově, což byla většina,“ doplňuje pan Němejc a přidává další informace: „Někdy do počátku 19. století ale fungovala praxe, kdy právo spočinout na hřbitově bylo odňato vrahům, sebevrahům a pochybným existencím. Ti pak byli pohřbíváni podél této umrlčí stezky.“
Archeologicky tato informace sice doložena není, ale podle pověstí a vzpomínek pamětníků údajně tito lidé byli skutečně pochováváni kolem této cesty. A protože duše těchto zatracenců neměly spočinout v pokoji, údajně trápily pocestné, a to až do 20. století. Právě umrlců a duchů zemřelých se týkají místní pověsti a zkazky o ne úplně přirozených dějích, které se na umrlčí cestě údajně
odehrávaly. Jednu z nich si můžete přečíst zde.